Dějepis - Ferdinand V.

15. červen 2011 | 19.39 | | autor: luuca

 Ferdinand V.

Ferdinand, prvorozený syn rakouského císaře Františka I., nastoupil na trůn po smrti svého otce 2. března 1835. Téměř čtrnáct let vystupoval při různých veřejných slavnostech jako první muž monarchie, poskytoval audience - ale nevládl. Skutečná vládní moc byla soustředěna v tzv. státní konferenci, kde Ferdinanda zastupoval jeho strýc arcivévoda Ludvík a kde hlavní slovo měli dva nejvlivnější politici té doby a velcí rivalové, kníže Metternich a hrabě Kolovrat. Ferdinand jen podepisoval vše, co mu předložili.
Ke skutečnému vládnutí neměl Ferdinand potřebné duševní schopnosti. Oficiálně se hovořilo o chatrném zdraví panovníka, historikové k Habsburkům kritičtí píší o Ferdinandově slabomyslnosti. Tento dojem vyvolával i Ferdinandův fyzický zjev - příliš velká hlava, nápadně krátké ruce a nohy, velké a podivně stočené oči. Ferdinand po vládnutí nijak netoužil. Raději si prohlížel zahrady a skleníky vídeňského hradu a obdivoval exotické rostliny. Dostal přívlastek Dobrotivý, prý za "dobrotivé" udělení konstituce v roce 1848. Svým způsobem si jej zasloužil, neboť byl člověk skutečně dobrotivý a dobromyslný. Historikové také zaznamenali, že se mezi lidem těšil značné oblibě.
Nástup kontrarevoluce v druhé polovině roku 1848 vyžadoval jiného panovníka. Ferdinand proto 2. prosince odstoupil a předal vládu svému synovci Františku Josefovi I. Dalších dvacet sedm let pak žil na Pražském hradě, který dostal k celoživotnímu užívání. S Pražany vycházel dobře. Návštěva mladého císaře v Praze v roce 1858 ukázala, že penzionovaný Ferdinand byl mezi Pražany populárnější než panující císař

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře