Enoria - 03 - Obtížná cesta

8. červen 2011 | 16.21 | | autor: spooky
› 

3. Obtížná cesta


Dalšího dne ráno se Laionel probudil někde v lese, v sedle jedoucího koně. Za sebou měl mága v červeném, na dalším koni jel mág v modrém který měl před sebou přehozeného bývalého mága ve žlutém. Na třetím koni jel svázaný Darlon. "Co se stalo? Kde to jsem?" zeptal se Laionel. Červený mág odpověděl "ještě chvilku počkej, za chvíli se zastavíme u stromu Maghir a načerpáme síly, tam ti všechno povíme. Zkus se vzpamatovat ze tvého omdlení. Prozatím, já jsem Ikas, ten na vedlejším koni je Gald a ten v bezvědomí je Marlion, Darlona myslím už znáš". "Já jsem Laionel" odpověděl chlapec.
Asi po půlhodině jízdy lesem řekl Ikas "Tak tady to je, strom Maghir, pro normální lidi bez magie je téměř nemožné ho najít". "Já jsem tu už jednou byl" řekl Laionel. "Toulal jsem se po okolí a náhodou jsem ten strom uviděl, bylo mi tehdy asi deset". "Ano to nás neudivuje, že jsi ho našel, protože ty máš v sobě magie až, až" řekl Ikas. Laionel odpověděl "Ale já to ani nevěděl, teda až do včerejška jsem nikdy nic magického
neudělal." "Ano" řekl Gald, "někdy je potřeba nějaká událost aby se tvoje magické schopnosti vzbudily, ve většině lidí magie je ale u málokoho se dostane až na tak povrch aby to mohl někdo zaznamenat."
"Pojďme posbírat nějaké dřevo ať uděláme oheň a najíme se. Pak se ti pokusíme odpovědět na všechny tvoje otázky které nám položíš" řekl Ikas. Potom co nasbírali dřevo a dali jej do ohrazeného ohniště Ikas mávl rukou směrem k dřevu a to vzplanulo. "Dobrá, nyní se ptej" řekl Gald. Laionel začal "Jak jsem se tu ocitl, co moje rodina, co ti bandité, co jsem to měl s rukou...." "Počkej"řekl Ikas "jednu po druhé, takhle ti nebudeme stačit odpovídat". Gald začal s odpověďmi, "Nejdříve ti zodpovím co je s tvoji rodinou. No jak bych ti to řekl?". "Co se jim stalo? A kde jsou?" vyhrkl Laionel. "Víš, asi ti to řeknu já" řekl Ikas. "Jak jsme bojovali s bandity tak jsme je zahnali na útěk, pak jsme bojovali s Darlonem ale už jsme si nikdo nevšiml že se ti bandité vrátili zpátky. Zpátky na farmu". Laionel začínal pomaličku chápat a začínal se dávat do breku. Ikas pokračoval "když jsi skolil Darlona a omdlel jsi, tak jsme tě chtěli odnést domů ale dům začínal hořet, Gald sice oheň uhasil ale tvoje rodiče už zachránit nemohl. Tvého bratra jsme nenašli. Hledali jsme jak to šlo ale z nějakého důvodu nikde nebyly žádné stopy". "Proč jste je nezachránili? Umíte přece kouzla tak proč museli zemřít?" křičel se slzami v očích Laionel. "Nezapomeň" řekl Ikas "sice se to nedá srovnat ale náš kamarád přišel o svoji moc a podle kouzla které na něj Darlon seslal měl být mrtvý, přežil jen díky tobě, to proto že se Darlon nemohl pořádně soustředit a správně neprovedl kouzlo a ty, kdybys byl na té farmě a my by jsme nezvítězili, tak bys byl mrtvý taky.

" Gald se přidal "neboj se, my ty bandity i toho kdo je vedl najdeme a pomstíme se za tebe tvou rodinu i za našeho kamaráda Marliona. Teď tě ale chceme vzít do Ar-Fasůlu na Magickou akademii nebo si tomu můžeš říkat magická škola, to je jedno význam to má stejný". Ikas dodal "tedy pokud přijmeš.....hned neodpovídej myslím že jsi zažil šok který hned nepřejde ale my musíme co nejdříve Marliona a Darlona dopravit do města. Snad Marlionovi pomohou a z Darlona dostanou, proč chtěl naše magické síly". Laionel přestával brečet ale stále těžce oddychoval. "Teď si trochu odpočiň a pokus se to vstřebat, vyrazíme za pár hodin" řekl Ikas. "Jak mám asi teď spát, když jste mi právě řekli že mám mrtvou rodinu", mírně zakřičel Laionel. "Takhle" řekl Gald a máchl před Laionelem rukou. Laionel se udiveně podíval, zavřel oči a ihned usnul. "Tak to se ti povedlo Galde" řekl Ikas "takhle moc důvěry nenastolíš když na něj vysypeme že jsme mu
nedokázali zachránit rodinu a hned ho magicky uspíme". "A co jsem měl podle tebe dělat"? odporoval Gald. "Stejně jsme mu to museli říct a magický spánek mu to pomůže překonat, navíc nezapomeň nemáme moc času. Takže počkáme až se probere a zjistíme jestli to alespoň trochu zabralo, jestli ne tak ho stejně musíme vzít do Ar-Fasůlu protože teď když zjistil že má magickou moc která se docela silně projevila tak ho mohou ti bandité najít s pomocí jiného mága docela snadno. Nezapomeň je to ještě dítě s svoje magické schopnosti neumí skrýt před světem". "Dobrá, dobrá" odpověděl Ikas "jestli v Ar-Fasůlu nastoupí do magické školy líp pro něj, jestli ne tak bude muset jít do sirotčince kde se mu pokusí najít novou rodinu, pokud samozřejmě bude chtít.
Za pár hodin se Laionel probudil. "Tak co", "jak se cítíš"? zeptal se Ikas. "Už se cítím docela dobře a dík za záchranu". "No možná jsme to trochu přehnal" řekl Gald šeptem Ikasovi. "Jo trochu možná, jo. Přešel to nějak moc snadno ale to nám ulehčí rozhodování". Odpověděl šeptem Ikas. "Tak jak"? "Jedeš s námi ?" zeptal se Gald Laionela. "Akorát bych se chtěl zeptat co jsem to měl s rukou." řekl Laionel. "Mno, nějak se ti podařilo vyčarovat docela složité kouzlo posílení. Ne že by to tvoje bylo extra silné, ale na dlouhodobé odeslání Darlona do říše snů to stačilo. Proto jsi také na tak dlouho omdlel. Posílení sesílají většinou zkušenější mágové, kteří to kouzlo dokáží udržet alespoň jeden den, aby sobě nebo někomu jinému reálně zvýšili sílu. Tohle kouzlo je hodně vyčerpávající a to, žes to ty udržel bez jakéhokoliv výcviku asi deset vteřin je docela zázrak. Nezkušeného mága jako seš ty, tohle seslání může stát i život. Zázrak je i to, žes to přežil" odpověděl Ikas. "No" začal Gald "je čas jet, už jsme ztratili dost času. Jo a Laioneli, omlouvám se za to uspání". "Dobrá, vyrážíme" zakřičel Ikas. "Máme před sebou ještě den a půl cesty".
A tak vyrazili ale čekalo je ještě malé zdržení. "Co je zase tohle?" řekl Gald. Před nimi byl skácený strom a na něm sedělo pět chlapů. Další vylezl z lesa a řekl "jestli nám nevydáte všechno zlato a cennosti co u sebe máte, tak na vás sešlu ohromnou pohromu" začal zběsile pokřikovat ten podivín. "Hele, tohle by mohla být docela legrace" řekl Ikas tichým hlasem Laionelovi. Laionel se ho zeptal "jak to, další mág, zase budeme muset bojovat, a co když tentokrát prohrajeme"? začínal zmatkovat Laionel. "Klídek" uklidňoval Gald Laionela "Tohle není žádný mág, my mágové se totiž dokážeme vycítit a když jsme poblíž, tak o sobě víme. A můžu ti říct že tenhle má do mága opravdu daleko". "Tak proč by to měla být legrace?" zeptal se Laionel. "No, protože ten podivín netuší že my jsme opravdoví mágové. Spousta lidí se obléká jako my, mágové. Většina mágů, aby se vytáhli tak mají okolo sebe nějakou dobře viditelnou auru která moc nevysílí a je spíš pro parádu, jak vidíš tak my nic takového teď neseslali" řekl Ikas s úsměvem Laionelovi. Laionel ihned odpověděl "A co budete dělat"? "První to zkusíme po dobrém a potom když to nepůjde tak po zlém" konstatoval Gald. Podivín začínal pomalu vyvádět "Tak co bude, prachy nebo pohroma"? Ikas začal mluvit posměšným a prosebným hlasem "ó mocný mágu, prosím nech nás projet a ušetři naše nebohé životy, jsme jen farmáři kteří byli přepadeni a téměř pobiti. Útok jsme sotva odrazili, navíc jsme chytili jednoho z banditů, kteří nás přepadli a svázali jsme ho, vezeme ho do města a doufáme že za něj bude odměna. Ten druhý je v bezvědomí, toho chceme dovézt do chrámu aby ho kněží vyléčili". Laionel musel velmi silně zadržovat smích. Do toho se přidal Gald "podívej na toto nebohé dítě, přeci bys mu neublížil". Podivín se jen divně koukal a řekl "Když jste prchali tak jste si museli něco vzít sebou, tak to navalte a můžete jít. "Hmm, obávám se že to nepůjde, asi bude muset seslat tu pohromu" začal už vážněji mluvit Ikas. "Dobře, chtěli jste to máte to mít ale varuji vás bude to strašné a velmi bolestivé" řekl podivín. Ikas posměšně pošeptal Laionelovi "tak to jsem docela zvědavej co to bude". Podivín opět začal "říkám že to bude strašné a bolestivé". Gald se ozval "my to zkusíme podstoupit". Podivín se rozzuřil a začal řvát: "tak teď jste mě fakt naštvali" hned na to začal říkat nějaké nesmysly "Muro buro hofe koku moko boko". Gald řekl "Tak co, nikde nic, tu nic, že by špatné zaklínadlo"? Podivín se opravdu rozzuřil a vykřikl "Chlapi, všichni sem, oni nechtějí zaplatit a navíc si ze mě dělaj srandu". Z lesa vyšlo dalších pět zlodějů, takže teď jich bylo jedenáct. Podivím řekl "Pořád nechcete zaplatit"? "Ani ne" odpověděl Gald a otočil se na Ikase "zvládneš to sám"? "Jo" odpověděl Ikas, naklonil se k Laionelovi a řekl "Všechno co teď uvidíš a ucítíš tak neexistuje, chystám se na ně seslat ohnivý přelud a iluzi tepla, to by je mělo dost vystrašil a poučit, jen se nelekej". Podivín začal běsnit "tak tohle se mi eště nestalo, nás je jedenáct a vás je jen pět z toho jeden je omdlenej, jeden je svázanej a jedno je dítě. Teď si to schytáte. Urááá na ně." A všech jedenáct vyrazilo. Ikas řekl "Takže jak jsem říkal nic neexistuje". Namířil ruce na zloděje a chvilku se soustředil, náhle všude začalo hořet a začala se zvyšovat teplota. Laionel sice věděl že to není skutečné ale vypadalo to tak skutečně že by odtud nejradši utekl. Hořely stromy, tráva, cesta a vypadalo to že místy hoří i vzduch, teplota kterou vyzařoval oheň byla ohromná. Zloději utíkali ve strachu před ohněm stále do kolečka, protože ať šli kamkoliv objevil se tam najednou oheň. Ikas řekl
"Tak pánové to vás naučí nezačínat si s potulnými poutníky nebo v horším případě pravými mágy". Všichni zloději i jejich vůdce řvali "Prosím už toho nech, už to nikdy neuděláme jen ať přestane hořet, milost". Gald šťouchl do Ikase "To by už stačilo, myslím že se dostatečně poučili". Ikas máchl rukou a oheň i žár jak začal tak přestal. Vypadalo to tu jako by se tu nic nestalo akorát uprostřed cesty bylo vydupané mírné kolečko od utíkajících zlodějů. Ihned jakmile přestal oheň a žár působit se bandité rozprchli. "No co jsem říkal, mohla by to být legrace" řekl Ikas po všem.
Za nedlouho opět vyrazili na cestu. "Takže, ty už jsi byl někdy v Ar-Fasůlu?" zeptal se Gald Laionela. Laionel odpověděl "Nebyl, ale chodil jsem do školy poblíž města, tam odtud jsou vidět Ar-Fasůlské hradby a Magická věž". "No jo škola u Svatého Ulsana" řekl Gald tam jsem taky chodil, mají tam vyučování jednou do týdne, každou středu aby to stíhali všechny děti z království. Jinde se školy bojí zakládat protože se bojí zlodějů". "Ani ne, tak zlodějů jako rozzuřených rodičů, že jim školy tahají děti od práce" dodal Ikas, já jsem vyrůstal ve městě můj otec je poradce pro zásobování města, je to důležité místo a nese sebou samé výhody. Já poznal spíš ty nevýhody, stále jsem musel mluvit slušně, musel jsem se naučit na zpaměť všechna jména královských šlechticů a nesměl jsem se přidat k mágům, protože bych měl převzít místo po otci. Jenže jsem se rozhodl pro mágy a otec s tím už nic nenadělal". Ikas se mírně pousmál. Gald řekl "Heh, jemu se to ale mluví, co? Nikdy nepracoval od rána do večera na poli aby měla jeho rodina co jíst a nikdy nepoznal vlastně tvrdou práci". "Jo" řekl Ikas "taky jsem nikdy nepoznal co je to mít sourozence nebo mít kamarády. Chodil jsem do školy pro mladé šlechtice a to je hrůza stále tam mluví o tom čí táta je co, kdo kolik čeho udělal a pro koho, praví kamarádi tam nejsou, už od dětství vás tam učí jak podlézat a být lstivý, proto jsem přestoupil do magické školy. Vzhledem k tomu že jsem omylem uspal učitele tak jsem věděl že můžu být mágem. V magické škole neberou ohledy na to odkud jsi a co jsi zač a kamarády si tam najdeš lehko, protože tam učí mágy směrem k dobrým skutkům a mágové vždy drží při sobě.
Za nedlouho vyjeli z lesa a dojeli až ke kupecké stanici, když v tom kolem nich proběhl malý chlapec a za ním křičel nějaký muž "Hej, spratku jeden malej, vrať ten chleba". Ikas toho chlapce chytil a řekl mu "Ty jsi ukradl ten chleba"? "Ano" odpověděl chlapec. "A proč"? zeptal se Ikas. "Protože jsem měl hlad a nemám peníze, rodiče mě prodali jako otroka tam tomu pánu s řetězy a ten mi dává najíst jednou denně". To už dobíhal ten muž co honil toho kluka "Díky ctihodní pánové, díky že jste chytili toho zloděje, jsem jediný pekař v této kupecké zastávce, doufám že ho potrestáte". Gald odpověděl "My nejen že ho nepotrestáme, my mu ten chleba koupíme a žádné smlouvání, na škodu nepřijdeš. Ber tady máš dva zlaťáky místo jednoho". Pekař prozkoumal zlaťáky a zakousl se do nich, šeptem si řekl pro sebe "Jsou pravé" a nahlas pro mágy "Ó služebníček, nic se nestalo a sbohem". "Tak to by byla jedna věc" řekl Gald. Laionel se ozval "Já myslel že otrokářství bylo zakázáno už před pěti sty lety králem Cinobrem Malkazovem IV". "Ano to bylo" potvrdil Ikas, "Takže teď si musíme promluvit ještě s tím takzvaným pánem s řetězy.” "Ty chlapče jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se Gald. Chlapec odpověděl "Jmenuju se Zetin". Ikas řekl Laionelovi "Pohlídej koně a Marliona s Darlonem, já a Gald si půjdeme pohovořit s tamtím pánem, Zetin půjde s námi". Zetin byl asi stejně velký jako Laionel, měl černé na krátko ostříhané vlasy, černozelené oči, uši jenž mu mírně odstávaly a malý nos. Na sobě měl strašně otrhané věci a bylo mu asi čtrnáct let. Chvilku se prodírali kupeckým stanovištěm, které bylo plné nejrůznějších prodejců, kteří obchodovali se vším možným, až došli k velmi velkému pánu v řetězech. Ikas řekl "Buď pozdraven jmenuji se Ikas a tohle je Gald, jsme zde proto abychom prozkoumali obvinění, že jste tohoto chlapce koupil jako otroka. "Já se jmenuji Sotigham a jsem otec toho chlapce, zase utekl a vymýšlí si nějaké pohádky". "Tak to jistě odpřísáhnete i před radou mágů". Sotigham znejistěl a řekl "No, ehm, tak dobrá jestli toho chlapce chcete tak si ho nechte" a odešel pryč. "Díky za záchranu" řekl Zetin "Můžu jít s vámi"? "No sice nemáme volného koně ale to se časem napraví" řekl Ikas "Teď se vrátíme za Laionelem, řekneme mu jak to tady dopadlo a na noc se zde utáboříme, zítra vyrazíme směrem k Ar-Fasůlu". Laionel se ze Zetinem seznámil celkem rychle. Gald řekl Laionelovi a Zetinovi "Zatím si dělejte co chcete ale na noc buďte tady, já a Ikas se pokusíme sehnat nějaké jídlo a nocleh". "Dobře, po setmění tady" odpověděl Laionel. Zetin Laionela provedl celým kupeckým stanovištěm. Stanoviště je postaveno asi půl dne od Ar-Fasůlu, je plné malých a velkých stanů, kde mají prodejci uskladněné zboží. Bylo zde i pár dřevěných a kamenných domů, ty slouží jako hospody a noclehárny. Jak tak procházeli různými stánky Laionel objevil stánek s kouzly a hned se zeptal Zetina "Copak se dají prodávat kouzla?" "Ano" odpověděl Zetin "Ale většina těch co mají tady tak jsou k ničemu nebo to jsou podfuky." Kolem šel náhodou Ikas a když uviděl Laionela ihned k němu přišel podíval se na obchod s kouzly a řekl jim "Tak tady bych kouzla nehledal, protože pravá kouzla jsou zapsána na pergamenech a je tam zobrazeno co je to za kouzlo. Tohle nejsou pergameny, to jsou jen obyčejné listy papíru a to co je na nich nakresleno ani vzdáleně nepřipomíná kouzlo. Pamatujte si, pergameny jsou vždy otrhány, protože proces při kterém jsou vyrobeny nedovoluje aby byly dokonale rovné a kouzla se nekreslí, ikdyž obrazce vypadají jako nakreslené, jsou to obrazy magie jenž na ně byla seslána. Jenom správně vyrobený pergamen v sobě dokáže udržet moc kouzla. Teď se dívejte, sešlu odhalení kouzla, pokud jsou tyhle cáry papíru pravé tak se žlutě rozsvítí, pokud jsou normální nic se nestane". Ikas napřáhl ruku a něco neslyšně zahuhlal. Kolem začaly svítit žlutě různé prsteny a nějaké dýky ale ty takzvané pergameny zůstaly stejné, za chvíli vše co se rozsvítilo opět zhaslo. "Jo" řekl Ikas "Tak teď vidíte že jsem měl pravdu", pousmál se odešel pryč. "No jo už se začalo stmívat, doběhneme Ikase a najdeme Galda" řekl Laionel. Když s malou pomocí Ikase našli Galda, tak Gald řekl "Sehnal jsem nám ubytování v tomhle dřevěném domě, koně budou přivázaní venku a Marlion s Darlonem budou vevnitř, není to nic moc ale na přespání stačí, zítra za svítání vyrážíme takže žádné ponocování.


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře