Enoria - 05 - Učení magie

8. červen 2011 | 16.27 | | autor: spooky
› 

5. Učení magie


Za nedlouho dojel Ikas s Laionelem k magické akademii. "Tak tady to je" řekl Ikas a ukázal na velikou budovu na první pohled ničím výjimečnou, měla popraskané zdi, polorozpadlá okna a prohnilé dveře, jediné co vypadalo zajímavě bylo to, že od domu vedl živý keř až ke hradbám. "Tohle že má být magická akademie"? zeptal se Laionel. "Ne, to je jen vstup. Spousta zlodějů se k nám snaží dostat a ukrást něco co by mohli výhodně prodat nebo jinak zneužít. Akademii uvidíš v celé kráse až ti nějaký mág řekne kde vlastně je. No a já ti říkám že je tady". Ikas máchl rukou a najednou se před nimi na první pohled nezajímavá a škaredá budova začala měnit na malý palác. "Pánejo" vykřikl vzrušeně Laionel. Původně šedé zdi najednou zbělaly, okna byla okrasně zdobena. Samotná budova jako by se sama roztáhla a zvětšila. Vstupní dveře nebyly dveře ale vstupní ohromná brána, zdobena zvláštními znaky. Budova měla z ničeho nic místo jednoho patra dvě. I živý keř se mírně roztáhl. "Odteď ji kdykoliv budeš chtít uvidíš v celé své kráse" řekl Ikas. "A já ji někomu můžu ukázat?" zeptal se Laionel. "Ne, ty ne" odpověděl Ikas. "Jenom mágové ji mohou ukázat, budovu ale můžou vidět i normální lidé, akorát potřebují nějaké brýle nebo dalekohled na které bylo sesláno kouzlo odhalení magie. Navíc to kouzlo by muselo být hodně silné aby prolomilo to naše". "Tak vjedeme dovnitř".
Projeli vstupní bránou. Hala, do které vjeli se zdála zevnitř přímo gigantická. Byla ze vnitř pokreslena zvláštními obrazy ale jinak tu nic nebylo, až na nezajímavé dveře, které byly na konci té haly. "Z venku to vypadalo mnohem menší" řekl Laionel. "No spousta věci je zde na magické akademii trochu zvláštní. Dveře co nikam nevedou, schody po kterých když půjdeš pozpátku tak se ocitneš úplně někde jinde, zvykneš si" odpověděl Ikas. Když dojeli před druhé dveře tak Ikas řekl: "Na koni tě můžu odvést až před ty magické dveře, kterými projde jen opravdový mág nebo alespoň ten, kdo má v sobě trochu magie. Ty dveře jsou další velice dobrá ochrana proti zlodějům a jiným živlům. Vejít musíš sám, já projedu hned, co ty projdeš". A tak se Laionel vydal ke dveřím. Čím víc se přibližoval, tím se ty dveře zdály větší a když se dostal až před ně, tak ty dveře byly vysoké skoro čtyři metry a klika v nedohlednu. No, ne v nedohlednu ale prostě tam nebyla. Najednou si Laionel vzpomenul co říkal Ikas, že spoustu věcí je zde zvláštních. Laionel napřáhl ruku a udělala pohyb jako při otvírání dveří. Dveře se zmenšily do normální velikosti a otevřely se a znovu zavřely. "Tak to byla jedna ze zkoušek, které tě tu čekají" řekl Laionelovi Ikas a projel přes zavřené dveře na dvorek akademie. Laionel se jen udiveně podíval a vstoupil tam taky. Chvilku šli kamenitou cestou a po pár metrech došli ke křižovatce. "Takže", začal Ikas, "Před tebou je magická akademie, tam budeš spát a jíst a dělat jiné různé věci. Támhle kousek v pravo je magická věž ale tu jsi jistě nepřehlédl, je totiž vidět z dost velké vzdálenosti. Ve věži se budeš učit jak být správným mágem a budeš tam i trénovat svoje magické schopnosti. Ještě kousek v pravo za magickou věží je jezírko s altánkem uprostřed, je tak trochu magické, jako všechno tady, takže pozor na tu lávku která vede k tomu altánku. Vlevo je skleník, malé políčko a stáje. Já teď odvedu koně do stájí, ty tu na mě na chvilku počkej. Potom tě odvedu do věže za velmistrem Urenasem". Laionel chvilku zůstal na místě. Magická akademie měla tvar lomeného U. Před akademií byly čtyři sochy, stejně jako před vchodem do Ar-Fasůlu ale tyhle byly jiné. Z akademie vyšel nějaký chlapec a když ho spatřil, namířil si to rovnou k němu. " Zdravím, já jsem Inlos". Inlos byl vyšší chlapec, měl hnědé, krátké, rozčepýřené vlasy. Na sobě měl světle šedý oblek, na hrudi měl znak země a na levém rukávě znak vzduchu. Bylo mu něco okolo osmnácti. "Ahoj, já jsem Laionel". "Co tu vlastně děláš"? zeptal se Inlos a pokračoval "Předpokládám že jsi buď nový adept na mága nebo nějaký hodně vychytralí zloděj i když o tom silně pochybuji". "Jsem to první" řekl Laionel, "Přivedl mě sem Ikas a říkal že mě předvede před velmistra Urenase". "Eh" vydal ze sebe zaskočeně Inlos "Velmistra Urenase viděli jen ti nejlepší mágové a pár ostatních mistrů, jinak nikdo, vlastně se neví ani jak vypadá a kde nebo kdy se tady vzal, nováčky vždy vítá a posuzuje mistr Grag, takže jestli tě velmistr Urenas příjme, ber to jako zázrak. Protože se to ještě nikomu nestalo". Když chtěl Laionel ještě něco říci, uviděl vracejícího se Ikase. Jakmile k nim Ikas došel hned spustil: "Zdravím Inlosi, co ty tady"? "Ale vlastně nic" řekl Inlos, "Jen tak se procházím a plně využívám chvíle volna. Tady od mladého Laionela jsem se doslechl, že ho chceš předvést před velmistra Urenase"? "Ano to chci" odpověděl Ikas "A myslím si, že ten chlapec uspěje". "Hehe" pousmál se Inlos "Tak to přeji hodně štěstí" a s úsměvem na tváři odkráčel směrem k magické věži. "Tak pojď za mnou Laioneli" řekl Ikas, "Vydáme se směrem k magické věži a zjistíme co půjde". Laionel se tedy vydal za Ikasem.
Magická věž byla ohromná a nedalo se poznat kolik má pater. Okna byla dokonale skryta mezi různé, až několikametrové výčnělky, které zvláštním asymetrickým způsobem trčely z věže. Věž jako taková byla bílá avšak ty výčnělky byly černé. Dokonalá souhra barev. Někdy se zdálo že je věž černá, jindy že je zase bílá. Někdy to dokonce vypadalo že se ty výčnělky sami od sebe pohybují. Věž byla válcovitého tvaru. Vstupní brána měla asi tři metry, přesně akorát zapadala do stavby. Když za pár okamžiků došli k magické věži a oba vešli dovnitř, Laionel nemohl uvěřit očím, za chvíli dodal: "Tohle že je magická věž"? Vevnitř byl totiž dlouhý červenomodře zdobený koberec, který vedl až ke schodišti na protější straně vnitřního kruhu. Cestou ke schodišti bylo pár sloupů, které očividně podpíraly konstrukci budovy. Na zdech bylo pár obrazů a na odlehlejších stranách kruhové místnosti bylo na zemi nakresleno pár zelených kruhů. Kousek opodál
stál nějaký mág, který na takovém zeleném kruhu stál, okolo něj létal malý bílý kruh asi ve výšce pasu. "Co to dělá" zeptal se Laionel. "Komunikuje" odpověděl Ikas, "Ty zelené kruhy umožňují okamžitou komunikaci s kýmkoliv v této věži. Tyhle ty komunikátory se používají jen v případech krajní nutnosti nebo když někoho akutně potřebuješ a nemůžeš ho najít, jmenují se Kargosy. My teď jeden musíme použít protože jinak si s velmistrem Urenasem nepromluvíme. Budeme muset taky doufat že nás příjme, když nás nepřijme tak nás to teleportuje někam na ulici". "Jak se přes to vlastně mluví"? zeptal se Laionel. "Je to jednoduché" řekl Ikas "Prostě řekneš jméno toho s kým chceš mluvit a je to, mluví se úplně normálně jako bys byl před normální osobou. Akorát když mluvíš, tak to slyší jen ten s kým jsi spojen nebo ten kdo je s tebou v kruhu. Ten bílý kruh značí že je spojení aktivní. Neboj, snad to proběhne dobře. Alespoň já v to doufám. Tak jdeme na to". Ikas zavedl Laionela na jeden zelený kruh, když v něm stáli oba dva tak Ikas dal ruce směrem ke stropu a řekl: "Ikas a Laionel chtějí mluvit s velmistrem Urenasem". Zelený kruh pod nimi začal světle zeleně svítit a začal z něj vycházet menší bílý kruh, který se jim zastavil v úrovni pasu. Za chvilku se ozval hluboký vážný hlas "Nyní budeš druhý za posledních deset let s kým jsem ochotný mluvit přes Kargos a to ze dvou důvodů. První je, že mě zajímá proč jsi přivedl toho chlapce nejdříve přede mě a nenechal jsi ho mistru Gragovi. A tím druhým důvodem je to, že v kruhu jsou dvě velmi mocné magické bytosti. Takže jestli v kruhu není nikdo třetí tak ta magie musí jít z toho chlapce, což by znamenalo že je asi dvacetkrát silnější něž ostatní v jeho věku. Myslím si, že kdyby ho někdo trénoval od deseti let, že bys s ním měl nyní problém i ty Ikasi. Teď si s ním chci promluvit sám, ty Ikasi odejdi". "Ale velmistře ..." Ikas začít mírně odporovat ale než stačil něco říci, ucítil ohromný tlak, který mu podlomil kolena a z ničeho nic byl někde uprostřed Ar-Fasůlu. "Takže" začal Urenas "Teď si můžeme nerušeně promluvit".
"Já jsem velmistr Urenas ale to už jsi jistě pochopil". "A já jsem Laionel". Urenas pokračoval: "Ano nebudeš tomu věřit ale já tě znám, nebo alespoň tu magickou část v tobě. Laionel měl na jazyku milion otázek ale než stačil cokoliv říct znovu se ozval hlas velmistra Urenase: "Až budeš starší a přijde vhodná chvíle dozvíš se víc. Teď jdi ven na křižovatku, Ikas se za chvilku naštvaně vrátí na půdu akademie. Řekni mu že to bylo nutné a ať tě seznámí s mistrem Gragem. Mistr Grag tě už doprovodí do tvého pokoje. Zbytek dne si užij jak chceš. Zítra ráno tě vyzvedne Ikas nebo Gald. Zítra ti řeknou vše potřebné a začnou tvoji výuku, pokud budeš chtít. Teď jdi, zítra tě očekává perný den." Najednou se jeho hlas změnil v posměšný a říkal: "A ještě něco, kdyby Ikas začal nadávat tak mu řekni, že příště to bude o půlmetru vedle". Než se stačil Laionel rozkoukat,říct bílý kruh zmizel a zelený přestal svítit. Laionel se rozhodl řídit příkazy velmistra Urenase. Vyšel branou ven před magickou věž a došel na kamennou křižovatku. Jen co tam došel už se k němu řítil Ikas. "Eh, sakra" začal Ikas nadávat, "Tak tohle bylo hodně nefér, teleportovalo mě to těsně vedle prasečáku, kus od obilných farem ve městě. Přistál jsem na dřevěném plotu, který dělil pevnou zem a hromady bláta. Ještě kousek vedle, stačilo jen půlmetru, co půl metru dvacet centimetru a válel jsem se v tom blátě mezi prasatama, zatracenej velmistr". Laionel se pousmál a řekl Ikasovi: "Velmistr Urenas mě říkal, že kdybys náhodou začal nadávat tak ti mám vzkázat, že příště to bude o půlmetru vedle". Hned jakmile to Ikas uslyšel tak se společně s Laionelem dali do smíchu. Po chvilce, kdy už mohli mluvit se Ikas zeptal: "A co ještě ti vzkázal"? "No, řekl že mě máš seznámit s mistrem Gragem" odpověděl Laionel. "Jo, to bych udělal i kdyby ti to neřekl" dodal trpce Ikas. "No tak pojď. Dovedu tě k mistru Gragovi a nechám tě v jeho rukou. Já musím ještě za mistrem Keklem". Hned jakmile to jméno uslyšel Laionel tak se začínal usmívat. "No, moc se nesměj" řekl Ikas "Je to sice srandovní jméno ale mistr Kekl nám zadává různé úkoly. Nám, myslím tím nám velkoučňům. Já ani Gald ještě nejsme praví mágové, jsme teprve velkoučni, až když si odsloužíme čtyři roky ve službách mistrů a velmistrů, tak potom tehdy můžeme začít dělat zkoušky na právoplatné mágy. No abys tomu rozuměl, velkoučni jsou v podstatě mágové, kteří ještě neprošli zasvěcením. Zasvěcení zařizuje pět mistrů nebo velmistrů v zasvěcovacím kruhu. Jakmile tě zasvětí tak dostaneš znak v němž jsi vyučen. Já, pokud uspěji tak dostanu znak ohně a Gald znak vody, navíc se ti otevře přístup do vyšších pater magické věže, my můžeme zatím jen do sedmého poschodí". "A proč nejdete výš?" Zeptal se Laionel. "No proto, že tam prostě nevyjdeš. Když se o to pokusíš tak se ti jakoby zastaví nohy a směrem nahoru tě odmítnou nést, ale směrem dolů klidně můžeš odejít. Je tam nějaká psychická bariéra. Věž sama o sobě je vlastně živá a sama rozhoduje kdo půjde nahoru a kdo ne. Ta věž je neuvěřitelný zdroj magické energie.
No promrhali jsme dost času. Pojď, konečně tě odvedu za mistrem Gragem". Za krátkou chvíli dovedl Ikas Laionela před budovu akademie. Ty čtyři sochy co byli vidět z dálky, byli sochy zvířat, tedy ne jen zvířat ale i částečně rozumně uvažujících tvorů. První socha byl malý Goblin, který měl v rukou skoro tak velký meč jako byl on sám. Snad by se mělo ještě dodat že ten goblin byl vysoký asi metr. Měl na pohled mozolovitou kůži a na sobě měl přehozený jen kus hadru. Výraz v jeho obličeji vypadal přímo odporně, dlouhý nos, dlouhé uši a velké oči. Další socha byl metr a půl velký dvouhlavý pes nazývaný Haksaar. Po těle měl šupinatou dalo by se říct že hadí kůži, na hlavách měl hřívu, která se táhla až k ocasu, bylo vidět že je tvořena z kostí. Jeho drápy co měl na nohou byly skoro sedm centimetrů a vypadaly docela opravdově. Na další soše byl vytesán Etunios. Tělo koně, hlava tygra a hroší kůže. Prazvláštní zvíře, které vidělo jen pár lidí. Na čtvrté soše byla vytesána harpie, napůl žena a napůl orel.

"Tak teď jdi dovnitř" řekl Ikas. "Bude tam čekat mistr Grag. "Já si musím ještě něco zařídit". A tak se Laionel vydal směrem ke dveřím akademie. Nade dveřmi byl nápis "Ty jenž vládneš magii, ji užívej moudře". Laionel vzal za kliku a vešel konečně dovnitř. Sotva tam strčil jednu nohu už se k němu řítil takový malý tlustý mág. Na hlavě neměl jediný vlas, zato měl obrovský plnovous. "Já jsem mistr Grag" řekl pohotově. Ještě dřív než Laionel stačil otevřít pusu aby se mu představil tak mistr Grag pokračoval: "Už o tobě vím, ty jsi Laionel, velmistr Urenas mě už informoval. Pojď za mnou ukáži ti tvůj pokoj. Budeš tam bydlet s dalšími dvěma žáky." Mistr Grag mluvil celou cestu až k Laionelově pokoji. Teprve až když byly přede dveřmi tak ho mistr Grag nechal promluvit a řekl mu: "Co že jsi tak zticha?" Laionel začal odpovídat: "Já..." nic víc nestačil říct protože mistr Grag mu skočil do řeči a pokračoval jako by Laionel nic neřekl, "No to nevadí, až se zabydlíš tak se určitě rozmluvíš, no já musím už jít. Pěkně jsme si popovídali. Zeptej se ostatních co a jak, trochu se tu porozhlídni a zítra dostaneš další informace. Zatím Ahoj." Mistr Grag odešel a nechal Laionela přede dveřmi. Laionel tedy vzal za kliku a otevřel dveře.
Sotva otevřel dveře už se k němu přiblížil jeden ze dvou chlapců co byly na pokoji. Ten druhý zatím seděl v křesle. "Ahoj" řekl ten chlapec, "Já jsem Koen a tam ten na tom křesle je Saimon". "Ahoj já jsem Laionel, mistr Grag mě sem poslal bydlet." "No co bys tady taky chtěl dělat jiného?" zeptal se Koen a pokračoval "Jen jsme slyšeli mistra Graga přicházet tak nám došlo že vede dalšího žáka. To je dobře, protože jsme tady zatím jen my dva, teda s tebou tři. Holky mají pokoj naproti a ty tam jsou taky tři. Podle toho co nám řekli tak my novicové máme pokoje jen pro sebe, stejně tak jako všichni ostatní. Jestli chceš tak tě tady trochu provedu. Saimon stejně furt sedí jen v křesle a něco si čte." Laionel souhlasil že se nechá provést, ale předtím se ještě zeptal: "A co věci nebo kde budu spát?" Koen mu odpověděl: "To je vcelku jednoduchý, vzhledem k tomu že tady se věci dostávaj a pokoje jsou dělaný pro pět lidí tak si myslím, že co se týče spánku a oblečení nebudeš mít žádný problém." Po tomto tvrzení se Laionel trochu uklidnil a nechal Koena aby mu tady vše ukázal. Koen ho provedl po akademii a po pozemcích okolo. Také mu vysvětlil kde a jak má chodit, protože nějaké cesty jsou zakleté nebo začarované. To jim vydrželo po zbytek dne. Pak se vrátili do pokoje a Koen vysvětlil Laionelovi jak to je vlastně s učením. "Standardní výuka začíná čtrnáctého dne, měsíce Draka. To je pozítří. Takže jsi měl vlastně štěstí, protože ukázat se tady o den nebo dva pozdějc, tak bys musel čekat na další rok, pokud by jsi chtěl být mágem. Mistr Grag navíc říkal, že
tenhle rok je tady nejvíc noviců za posledních dvacet let. Šest noviců, což je docela úspěch, někdy je problém aby tady byli tři." Laionel se na něj podíval a řekl:
"Takže mě chceš říct že jste se zatím nic neučili?" "Ne, jen nás sem dopravili a řekli kdy je zahájena výuka. Tak třeba já jsem tady už patnáct dní. Takže jediný co umíme je to, že jsme se naučili kam nechodit nebo nešlapat." Laionel si jen oddychl: "Uf, na chvílí jsem se bál, že budu s učením strašně pozadu." Podíval se na Koena a pousmál se. Chlapci si ještě malou chvilku vyprávěli a potom šli spát.
Druhý den ráno je vzbudilo kokrhání kohouta. Všichni tři chlapci se oblékli a za chviličku přišel mistr Grag. "Tak chlapci dnešek máte ještě volný a zítra vám začíná výuka. Vstává se s kokrháním kohouta, pak budete mít půl hodiny na hygienu a pak se dole podává snídaně. Okolo osmi hodin ráno se sejdeme v knihovně což je první patro magické věže. Takže hezký zbytek dne a připravte se psychicky na zítřek." Mistr Grag domluvil, zavřel za sebou dveře a odešel. Koen se hnedka ozval: "Tak co budem dělat? Máme eště jeden den volna takže by byla škoda nějak to nevyužít." "No tak kam teda půjdem?" zeptal se Laionel? "Vy jsi jděte kam chcete" ozval se Saimon "Já budu tady a hodlám si číst." "No jo to je ale bručoun" řekl Koen a pokračoval: "Tak co, Laioneli jdem ven?" "Jo" odpověděl Laionel "Můžeš mi trochu ukázat město." "Dobře tak jdem." Sotva vyšli ze svého pokoje tak si všimli, že naproti nim se otevřely dveře a vyšla z nich tři děvčata. "Nazdar holky" řekl bleskově Koen. "Ahoj" odpověděly jednohlasně." Jedna z nich se koukla na Laionela a řekla: "Ty tady musíš být nový. Ještě jsem tě tu neviděla." "Jo" souhlasně pokývl Laionel "Přijel jsem teprve včera." "Tak to abychom se představily" řekla dívka uprostřed "Já jsem Candora." Candora byla stejně veliká jako Laionel, vlasy měla hnědé, spletené do copu, který ji sahal až po pás a mírně nezdravě nazelenalou kůži. Měla veliké oči, malý nos a malé uši. "Ta vpravo je Ardora" Ardora byla vyšší než Laionel, vlasy měla žluté, sahaly ji do úrovně ramen. Obličej měla přímo překrásný. Z Ardory jakoby vyzařovala nějaká energie, která uklidňovala. "A ta nalevo je Rabielita ale říkejte ji jen Rabi" Rabi byla také stejně vysoká jako Laionel, měla na krátko ostříhané vlasy. "A ty jsi kdo" zeptala se Candora. "Já jsem Laionel" řekl a stále pokukoval po Candořině nazelenalé kůži. Candora si toho všimla a hnedka řekla "Na co koukáš?" "Ale" řekl Laionel "Jen, tvoje kůže." Ani nedomluvil už Candora vysvětlovala: "Ty nevíš že jsem z rasy Mevek? Myslela jsem že ti to můj bratr řekl." "Tvůj bratr?" podivil se Laionel. Candora se jen podívala na Laionela a na Koena. "Můj bratr je
Saimon. Doopravdy jsem si myslela že ti to řekl. Nebo ti to mohl říct Koen." Koen hnedka zareagoval "No tak nějak jsem na to zapomněl. On Saimon s námi moc nemluvil, vlastně kromě slov ahoj a jiných průpovídek od něj nic neslyšíme, pořád je zabořenej v knížkách." "Aha" řekla Candora "On se stydí za svůj původ, štve ho že je Mevek." Laionel se zeptal: "Co za druh je vlastně Mevek?" "No" řekla Candora "To jsou kříženci lidí a medúz. O medúzách jsi jistě slyšel?" Laionel jen zakýval hlavou na znamení že neslyšel. "Medúzy jsou stvoření napůl hadi a na půl lidé, když se jim přímo podíváš do očí tak zkameníš. Místo vlasů mají malé hady a mluví takovým syčivým tónem." Vysvětlila Candora. "Laionel se ji podíval přímo do očí a řekl: "Ale ty mě nezkameníš." "Ne já ne" řekla Candora "Po matce jsem zdědila, stejně jako můj bratr mírně nazelenalou kůži, schopnost mluvit s hady a výborné plavecké schopnosti. Když ti někdo řekne že je z druhu Mevek tak se mu nikdy nedívej přímo do očí, byla by to pěkná hloupost, někteří totiž můžou mít ten dar zkameňování." Za chvilku promluvila dívka vpravo. "Jak řekla Candora já jsem Ardora a jsem z rasy Spielin, což jsou děti lidí a víl." Dívka vlevo se hned přimíchala do řeči. "No a já jsem jenom člověk řekla Rabi. ""Prej jenom člověk" skočil ji do řeči Koen "Já jsem taky člověk a jsem na to patřičně hrdej. Myslím že Laionel je taky člověk" Koen se zarazil podíval na Laionela a zeptal se: "Nebo ne?" Laionel odpověděl: "Taky si myslím že jsem člověk." Pousmál se a zeptal se: "Tak co? Jdeme?"
Saimon jako jediný zůstal na pokoji a četl si. Všech pět jich tedy vyrazilo směrem k bráně akademie. Sotva ale vyšli na hlavní chodbu tak se Laionel zarazil. "Když mě sem včera vedl mistr Grag tak jsme šli do prvního patra ale teď jsme v přízemí. " Rabi se pousmála a řekla: "Ty pokoje se neustále přemisťují, když si všimneš tak u dveří je malý plánek a tam je znázorněno kde se pokoje nalézají. My jsme novicové první ročník holky a vy kluci ale to je myslím vcelku jasné. Pokoje se přemisťují každou noc. Za pár týdnů si na to zvykneš. Je vlastně docela náhoda že naše pokoje byly naproti sobě." "To tedy je" potvrdil Laionel.
Když vyšli na křižovatku u magické akademie, tak se jim naskytla další podívaná. Před nimi přistál ohromný orel, který na zádech vezl mladého mága. Jakmile se ten orel dotkl země okamžitě se rozplynul v černý oblak. Mág se na ně jen podíval, pousmál se a máchnutím ruky před nimi stál velký černý kůň. Ten chlapec na něj naskočil a pokračoval v jízdě směrem k akademii. Přede dveřmi akademie se ten kůň i s chlapcem přeměnil v černý oblak, který se hned rozplynul, ovšem teď tam nic nebylo. Ani kůň ani chlapec. Když Koen spatřil Laioneluv výraz tak mu řekl: "To byl Engar, je to Sumoner, to znamená že se specializuje na vyvolávání zvířat, věcí, no vlastně čehokoliv. No a to jak se rozplynul přede dveřmi tak to byl stínový přesun." "Stínový přesun?" Zeptal se Laionel. "Ano, Engar se učí stínovou magii." Odpověděla Candora. "Stínovou magii?" Zeptal se ještě udiveněji Laionel. Rabi se na něj koukla a řekla "Ty fakt nic nevíš? Co? "" Tak to jsem ráda už jsem si myslela že jsem na tom nejhůř." Laionel se na ni podíval a řekl "Jo rád někoho potěším svojí nevědomostí." Rabi se trochu začervenala a řekla: "Promiň, nechtěla jsem se tě dotknout." "To je dobrý" odvětil Laionel "Tak co půjdem? O chvílí později dorazily před hlavní bránu akademie. Candora řekla "My jdeme do parfumérie Paní Banaté, jestli chcete tak můžete jít s námi." Laionel i Koen se na ně podívali a oba odvětili že se radši projdou po městě. "Tak v tom případě ahoj večír a jestli se dneska nepotkáme tak se uvidíme až zítra." řekla Rabi. "Tak teda čau" řekli oba chlapci najednou. Laionel šel za Koenem a ten ho prováděl městem. Prošli okolo spousty obchodů. Zbrojírny, pekařství, uzeniny a obchody kde se prodávaly ty nejpodivnější věci. Třeba obchod se surovinami do lektvarů, tam byly v nádobách naložené různé končetiny nějakých zvířat. Už jen při pohledu na to se oběma dělalo lehce nevolno. Další obchody byly stejně zajímavé. Laionela zaujal však jeden. Ve výloze byl nápis: Máte v domácnosti spoustu práce? Nevadí! Přijděte k nám. Naše očarované domácí věci vám rádi pomohou. Laionel i s Koenem vstoupili dovnitř. V tom obchodě se prodávaly brka co samy píšou, rýče co samy ryjí, dokonce i věci, které se samy čistili. Laionel se jen pousmál a řekl: "Tak takovéhle věcičky by se nám bývaly hodily doma. Doopravdy by to ušetřilo spoustu práce." Laionel potom na chvíli ztichl a vzpomněl si na rodiče. Koen se na něj podíval a zeptal se: "Co se děje?" "Ale nic o čem bych chtěl mluvit" řekl Laionel. "Dobře" řekl Koen "Tak o tom mluvit nebudeme." Chlapci si ještě malou chvíli prohlíželi obchod a chvílemi rozmlouvali nad tím co by si koupili. Když si pohovořili téměř o všech věcech v krámě, tak stejně došli k názoru, že by neměli ani na jednu věc. Po nějaké době vyšli na ulici a pokračovali v prohlídce. Cestou minuli krámek kde se vyráběly róby pro mágy. Měli nejrůznější tvary, velikosti a barvy. U některých byl napsaný i stupeň. "Ty Koene, nevíš co znamenají ty stupně?" Zeptal se Laionel. "Vím" řekl Koen "To jsou stupně rób, tak třeba první stupeň znamená že je róba neočarovaná a majitel si ji může začarovat jak chce. Druhý stupeň je podobný, róba je neočarovaná ale může se na ni seslat mnohem víc kouzel. Třetí stupeň, tak to už je róba očarovaná ale jen lehce. Čtvrtý stupeň znamená že je róba velmi silně očarovaná. Pátý stupeň znamená že je v róbě protkané magické železo. Róba je pak těžká a občas brání v sesílání nějakých kouzel ale je mnohem odolnější proti zbraním i samotné magii. Dále existují i jiné stupně ale nevím jaké. Tady v Ar-Fasůlu se vyrábí jen těchto pět. "
Za malou chvíli došli kamsi do středu města. Když tu si na něco Laionel vzpomněl: "Koene, dneska je neděle, že jo?" "Jo" odpověděl Koen "Proč?" "No měl bych se dneska setkat s jedním mým kamarádem uprostřed města u nějaké kašny." Řekl Laionel. Koen bleskově odpověděl: "Tak to máme docela štěstí protože Městská kašna je uprostřed
města a odsud je to asi tři minuty pěšky. "Tak oba vyrazili. Laionel šel půl kroku za Koenem, protože neměl ponětí kam jít. Asi za pět minut dorazili ke kašně. Koen řekl: "Tak a jsme tady." Kašna byla ohromná. Byly tam postavy, které znázorňovaly vysokého čaroděje. Celková výška byla asi pět metrů. Laionel se s obdivem díval na tu sochu. Koen jen řekl: "K téhle soše se váže zajímavá legenda. Prý před několika staletími proti sobě bojovalo pět mágů. Dva, kteří bránili jednu bezmocnou vesnici a tři jenž chtěli tu vesnici vyplenit a všechny zabít. Probíhal mezi nimi ohromný souboj trvající den a noc. Nikdo nevyhrával. Všichni mágové byli už silně unaveni. Když tu těm třem přijeli na pomoc další čtyři. Ti dva mágové věděli že nemají žádnou šanci ale bojovali dál. Po dalším dnu boje těch sedm mágů nemohlo přijít na to, jak to, že ti dva stále vzdorují už dva dny bez viditelných známek únavy. Za nedlouho přijeli další tři na pomoc k těm sedmi. Nyní jich bylo už deset proti dvěma. Jeden z útočících mágů řekl ať všichni útočí jen na jednoho. Všichni poslechli a zaútočili. Za další den se jim podařilo prolomit mágovu obranu, hned potom na něj seslali tolik kouzel že by to normální člověk nepřežil. Těsně před dopadem kouzel se mág, k údivu všem zvětšil. Nabral výšku pěti metrů a všechna kouzla do něho narazila a nezpůsobila mu žádné zranění. Potom zaútočil na těch deset. Jedním kouzlem je všechny smetl z povrchu země. Ti dva se spojili v jednoho. Obří mág se podíval do dáli a zkameněl. Okolo něj vyrostlo město Ar-Fasůl. Od té doby se říká že jednoho dne se čaroděj probudí a v nejtěžší chvíli nám pomůže." "Hezký příběh" řekl Laionel. "Jo to je" odvětil Koen "Jen by mě zajímalo jak se jmenovali a jak dokázali vydržet tři dny v kuse bojovat. Většina mágů odpadne už při první hodině neustálého boje. Nejvíc ze všeho by mě zajímalo to zvětšení. Tohle kouzlo objevili teprve před 70 lety a podle legendy ho oni již znali před staletími. Navíc nikomu se ještě nepodařilo zvětšit se víc jak na dvojnásobek, ani těm nejlepším mágům." "To víš, "řekl Laionel "nesmíš to bát tak vážně, říkals přece, že je to jen legenda." "To sice jo, ale stejně by mě zajímalo jak se to vlastně všechno událo a jak to tam vypadalo" Koen dopověděl a zamyšleně se podíval na sochu. Po malé chvilce rozjímání nad tímto příběhem se objevil Zetin ještě s jedním chlapcem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře